Už dlouho jsem se tak netěšili na víkend jako tentokrát. Čtyři dny v majestátních Jeseníkách slibovaly únik od všedních starostí a pořádnou dávku horské romantiky. Naším útočištěm se stala půvabné lázeňské městečko Karlova Studánka.

     První den nás přivítalo počasí jako z pohlednice. Autobus nás vyvezl na Ovčárnu a odtud jsme se vydali vzhůru k nejvyššímu vrcholu Moravy. Vzduch byl křišťálově čistý a mrazivý, sníh křupal pod nohama a okolní krajina se třpytila jako posypaná diamantovým prachem. Když jsme konečně stanuli na vrcholu Pradědu, naskytl se nám dechberoucí výhled do všech světových stran. Charakteristická věž vysílače se tyčila nad bílou krajinou jako maják v zimním moři. Po návratu na chatu u Došků, kde jsme se ubytovali, nás čekalo ještě milé překvapení. Ve svém nabitém programu si našel čas nás navštívit náš dlouholetý kamarád Aleš.

     Druhý den si počasí připravilo úplně jiný scénář. Mlha se válela mezi stromy jako hebký závoj a jemné sněžení dodávalo všemu tajemnou atmosféru. Opět jsme vystoupali na Ovčárnu a pokračovali k chatě Švýcárna. Útulné prostředí horské chaty bylo přesně tím, co jsme potřebovali. Výborný oběd a především místní specialita - borůvkový likér - nás příjemně zahřály a dodaly energii.

     Třetí den jsme se rozhodli prozkoumat okolí Karlovy Studánky. Výstup na Rolandův kámen nás odměnil působivými výhledy do údolí. Procházka kolem sjezdovky a následný návrat lesní cestou byly příjemným zakončením našeho putování. Venkovní expozice hornin přímo v Karlově Studánce připomněla geologickou historii této překrásné oblasti. 

     Poslední ráno jsme využili k procházce podél divoké Bílé Opavy. Cesta nás vedla kolem zurčícího toku, který na mnoha místech nesl stopy ničivých povodní. Bylo až neuvěřitelné pozorovat, jakou sílu má voda - popadané stromy, podemleté břehy a změněná koryta řeky byly všude kolem nás. Došli jsme až k rozcestí žluté a modré turistické značky, kde jsme se na chvíli zastavili a vstřebávali atmosféru tohoto drsně krásného místa. I přes škody způsobené přírodním živlem měla procházka podél Bílé Opavy své neopakovatelné kouzlo a byla působivou tečkou za naším jesenickým dobrodružstvím.

     Čtyři dny v Jeseníkách utekly jako voda, ale zážitky a vzpomínky na zasněžené vrcholy, mlhou zahalené lesy a pohostinnost horských chat v nás zůstanou ještě dlouho. Jeseníky zkrátka dokážou okouzlit v každém ročním období, ale v zimě mají své zvláštní kouzlo, kterému nelze odolat.