Po roce jsme se opět vydali na jarní fotovíkend do Doubravníku. Cestou jsme zastavili na několika oblíbených místech a nafotili si krajinu, která byla naprosto pohlcující. Obklopila nás záplava odstínů jarní zelené barvy a k tomu různě rozkvetlé stromy, kam jen oko dohlédlo.

     Již tradičně jsme začali naše putování po Doubravníku, na obědě v restauraci u Sedláčků. Po ubytování jsme se zajeli podívat na vyhlídky, které jsme objevili minulý rok a dílem náhody pak bylo objevení zcela nové vyhlídky na hrad Pernštejn.

     Na druhý den jsme si ráno přivstali, abychom zažili jarní východ slunce. Počasí nám přálo. Byl to nádherný pocit, když se první paprsky slunce zapíchly do našich prokřehlých tváří a stromy dostaly ke své zelené i zlatavý nádech. Věž kostela se pak líně prokousávala oparem. Musím říci za všechny, kdo jsme si přivstali, že se nám tento kouzelný okamžik zapsal do paměti hodně hluboko.

     Po snídani jsme se rozhodli prozkoumat místa, která jsme viděli cestou do Doubravníku. Jako první to byla obora Kamence, kde se k nám také přidaly Monika s Boženkou, jenž přijely o den později. Mimo daňků jsme mohli vidět i muflony, ale fotili je spíše ti, co na to měli vhodnou techniku. Oni si ty potvory držely dooooost značný odstup. Odtud byl další cíl, vyhlídka Maria Laube. Když jsme tam byli naposledy, dost pršelo. Tentokrát bylo nádherně. Přijeli jsme do obce Smrček, odtud pěšky kolem koňského statku a příjemnou procházkou  jsme přišli na místo. Hrad Pernštejn jsme měli jako na dlani. Fotoaparáty cvakaly ze všech stran. Jedna společná fotka a hurá dolů na hrad. Na nádvoří nás čekalo milé překvapení. V místní kovárně je totiž  kovářem jeden šikovný mladík z Ivančic. Je vidět, že v našem regionu není o talenty nouze.

     Odpolední program byl jasný. Výlet do Lomnice u Tišnova. Prošli jsme se po náměstí, koupili zmrzku a prošli okruh pod hradem. Zpět k autům jsme se vraceli kolem starého mlýna. Po návratu nás čekala příprava večeře v podobě grilování ivančických špekáčků. Poseděli jsme a povídali si do večerních hodin.

     Sobotní snídaně byla tak trochu jiná než obvykle. Nejenom místem kde byla, tedy v kuželně, ale také tím, že jsme dávali panu Sedláčkovi dar k jeho kulatinám. Krom několika upomínkových předmětů to byla i kniha Doubravník a okolí očima fotografů z Ivančic. A protože jsme měli už rok domluvenou prohlídku Muzea kuriozit, vydali jsme se do Černvíru, kde toto muzeum sídlí. I počasí nám tak nějak šlo vstříc a slibované pršení na tento den se vměstnalo do brzkého dopoledne. A protože vykouklo sluníčko hned jak jsme vyšli ven, popojeli jsme k Prudké. Malebným údolím jsme kolem řeky Svratky došli až k bývalé papírně a po druhém břehu zase zpět k historické dřevěné lávce. No a byl čas oběda.

     Nyní nás čekal výlet k polodřevěné kapli Nejsvětější trojice u obce Šveřec. Dále pak jsme pokračovali přes Koroužné do Kobilnice. Cestou jsme našli tolik nádherných scenerií, že jsme nevěděli co fotit dříve. Nakonec jsme sjeli dolů do Víru a odtud zpět do penzionu. Zde nás totiž čekal bohatý kulturní program.

     Poslední den za námi přijeli další členové a společně jsme vyrazili fotit evropský strom roku 2022 na Vírskou přehradu. Cestou ještě pár pěkných panoramat a po pozdním obědě už jen cesta domů. Byl to senzační jarní víkend, plný barev a květů. K tomu ještě dobrá nálada a společné zážitky skvělé party lidí, jenž patří do spolku Fotoklub Ivančice. Díky všem.