Kde začít. I když je to už obehraná deska, stala se pandemie tím, co ovlivňuje naše životy. Různá omezení, zákazy a karantény si už vybrali daň na psychice každého z nás. Ale, ....

     Ano, je tu ale.  Tím našim se staly jednodenní výlety po okolní krajině, toulání se s fotoaparátem přírodou s cílem vyvětrat myšlenky a alespoň na chvíli zapomenout na současnou každodenní realitu. Rozhodli jsme se proto, vyrazit do kopců kolem Doubravníku a načerpat trochu zimní atmosféry.

Den první

     Brzy ráno jsme vyrazili na cestu a směle "vymetli" kdejaký kopec až jsme dorazili do obce Zdarec. Kdopak z vás ví, kde tato obec leží? No netruchlete, že vám to google nenašel. Místní vtipálkové totiž odstranili ze značek diakritiku. Teď už víte? Nee,....! Tak já vám to na konci prozradím. Cestou necestou, dorazili jsme až do vsi Víckov. Kromě krásných panoramat, jsme zde zjistili, že se nedaleko nachází zřícenina hradu Víckov a tak jsme se pustili zasněženou krajinou, podél potoka, abychom ji obhlédli. Cestou jsme si vyfotili krásně zamrzlé vodopády. Došli jsme až k řece, do které se potok vléval a tak nějak jsme zjistili, že na hrad je sic cesta krátká, ale o to strmější. A navíc vedoucí po namrzlých skalách. A tak jsme nechali zříceninu na jaro a vydali se zpět do Víckova. No a protože se brzy stmívá, vydali jsme se na cestu do svých domovů.

Den druhý.

     Ráno jsme se sjeli a společně vyrazili na zříceninu hradu Zubštejn. Musím dodat, že to byl opravdu silný zážitek, který umocnilo počasí. Bylo totiž mlhavo a padal sníh, což dodalo hradu tajemnou atmosféru a my jen koukali, odkud na nás vyskočí středověký rytíř. Po prohlídce jsme popojeli o malý kousek dál k severu. Čeka na nás náš oblíbený kout republiky, Vítochov  se svým okouzlujícím kostelem svatého Michala archanděla. Bylo zde už tak nádherně, ale co přišlo, bylo úžasné. Začala sněhová vánice. A my, užívali jsme si zimu jako kdybychom byly na horách. Škoda, že cestování nám zabíralo tolik času. Odjížděli jsme spokojeně směr domov. Samozřejmě každý do toho svého.

Den třetí

     Na tento den jsme si dali jako cíl cesty přehradu Vír a její okolí. Vyrazili jsme o něco později. První zastávka byla za obcí Bolešín a před obcí Věstínek, odkud bylo možné, vydat se k vyhlídce Knížecí stolec, nad přehradou Vír II. V této nadmořské výšce sice pršelo, ale nás to neodradilo. Na nohy jsme nasadili nesmeky a směle se vydali po náledí vstříc novým dobrodružstvím. No, někdo nás musí mít opravdu moc rád. Když jsme dorazili na vyhlídku, lilo jako z konve. Schovali jsme se v přístřešku pro turisty a chvíli počkali. Vyplatilo se. Z ničeho nic, se na obloze začalo vyjasňovat a za nedlouho vykouklo i slunce. Stromy se nádherně třpytily. Nafotili jsme si krásná panoramata a pak pokračovali dál v cestě. Čekala na nás hráz Vírské přehrady. Cestou jsme se ještě zastavili u umělého ledopádu pro horolezce. Na hrázi jsme si vyfotili pár snímku a přečetli si o ní zajímavé informace z její výstavby. No a už byl čas se vydat opět do svých domovů.

Den poslední.

     Co by to bylo za výlety do okolí Doubravníku, kdybychom nenavštívili vyhlídky na hrad Pernštejn. A vzali jsme to opravdu důkladně. K tomu nám počasí vykouzlilo nádherné slunečné nebe. Zimní krajina tak dostala jiný ráz, než který jsme viděli v předchozích dnech. Bylo prostě nádherně. Ani jsme netušili, jak krásný může být zimní hrad z vyhlídky nad Sejřkem. Krajina byla zalitá sluncem, vzduch byl mrazivý a my se jen tak toulali přírodou kolem.

     Cestou domu jsme si povídali o krásně prožitých čtyřech zimních dnech. Nabídly nám rozmanitou paletu počasí a krásy, která je všude kolem nás. Nezbývalo než se rozloučit, ale ještě předtím jsme začali plánovat jární výlety do těchto končin. Doufáme také, že tentokrát to bude i s ostatními členy fotoklubu. A také, že se na kostel vrátí zpět jeho rekonstruovaná střecha i s bání. Držme si palce, ať nám to v tom květnu vyjde podle našich představ.

A kde jste byly vy?

PS: Pro ty z vás, kteří ještě nepřišly na název obce, jedná se o Žďárec. :o)