Jarní Doubravník 2022

Od podzimu uběhlo mnoho vody v řece, než konečně přišlo jaro a s ním naše pravidelné víkendové setkání v Doubravníku. A protože jsme se mooooc těšily, vyrazili jsme někteří již ve čtvrtek. První setkání posádek jsme naplánovali u obce Kaly. Odtud je krásný výhled na viadukt v Dolní Loučce.

Další zastávka, už společná, byla u Maňové. Čekala na nás krásně rozkvetlá krajina, plná jarní zeleně. Každý jsme si našli svůj koutek v nabízejících se panoramatech. A protože už byl čas oběda, sjeli jsme dolů do Doubravníku do naší oblíbené restaurace u Sedláčků. Překvapení pro některé bylo, že jsme se tentokrát ubytovali v Nedvědici v krásném historickém domě na náměstí, no prostě luxus.

Večer byl ještě daleko a my se vydali ke kostelu ve Výtochově. A dobře jsme udělali. Nejenom, že bylo krásně, ale měli jsme ohromné štěstí, že zrovinka ladili varhany. Konečně jsme měli možnost vidět i vnitřní výzdobu. Ještě jsme se cestou zpět zastavili v Karasíně u rozhledny. Tady byl však pohled na krajinu spíše žalostný. Kácelo se opravdu velmi. Vraceli jsme se zpět a bylo nádherné světlo, tak jsme si udělali odbočku k „Mastrojániho kapličce“. S posledním paprskem slunce jsme i my stihly večeři a  sprchu. Večer jsme ještě poseděli chvíli u vínka a naplánovali příští den.

Vstávali jsme brzy na východ slunce. Odjezd v 5:30 hodin. My čekali slunce a oni přišly mraky. I tak jsme si to ráno pěkně užili. Po snídani jsme se vydali na obhlídku Nedvědice. Jeden by ani neřekl, že tu bude taková spousta uliček a zákoutí. No a rybník hnedle vedle náměstí, kde nás doprovodila kolem břehu velká štika, kačeny seděli na hnízdech a kačeři! Ti se divoce naháněli po hladině.

Po obědě, aby nám vytrávilo, zajeli jsme si na Prudkou. Kolem řeky jsme šli směrem k bývalé papírně, tam přešli most a po druhé straně jsme se vrátili zpět. Cestou nás čekal jeden historický, nově rekonstruovaný dřevěný most, spousta rozkvetlých stromů a květin, líně padající splav náhonu, volavku a dokonce i pampeliškové víly. Byla to nádherná procházka. Den začínal brzy a proto jsme se vydali zpět na základnu. Večeře byla tradiční, tedy opečené špekáčky na troubovém grilu.

Sobota. Den příjezdu našich kamarádů, kteří nemohli na celý víkend. Ranní vstávání nemělo smysl, bylo zataženo. Všichni jsme se sešli na snídani v Doubravníku. V programu bylo focení květin s výkladem a prezentací Chrudoše. A tak jsme si cestou zpět do Nedvědice, vypůjčili něco málo květin od silnice. Letošní ubytování bylo super a líbilo se nám, že zde bylo možno posedět na uzavřeném dvorku. Pro naše focení to bylo ideální. Chrudoš nám odprezentoval, jak se takové focení provádí a co je k tomu zapotřebí. Nachystali se světla, nažhavily fotoaparáty a hurá na to. Všichni jsme si to focení moc užili. Ještě jednou velké poděkování Chrudošovi.

Oběd byl legendární, tedy žebra u Sedláčků. Když jsme se vraceli, napadlo nás zastavit se u kostela v Černvíru. Tento víkend nás potkalo štěstí podruhé, když jsme objevili možnost komentované prohlídky místní znalkyní historie tohoto místa. Překvapilo nás, že nejstarší malby na zdi, byly stejné jako v kostele ve Vítochově. A co víc, zjistili jsme, že oltář a lavice pochází ze zaplaveného kostela na Mušově, odkud jej zachránil místní farář. Počasí se mezitím změnilo na slunečné a tak jsme si, teď už všichni, udělali druhou prohlídku Nedvědice.

Nedělní ráno jsme si dali oddychové a po snídani jsme vyrazili domu každý jak jsme potřebovali. Co dodat závěrem. Jsme rádi, že se nám podařilo trefit termín tak, aby vše kvetlo a už nyní se těšíme, jak se zde stromy zbarví do nádherných podzimních pastelových barev. Tento víkend se koná od 13. do 16. října, takže kdo jste si to už neblokli něčím jiným, určitě si ho zapište. Bude to stát za to.