Každoroční foto výlet do Karlovy Studánky nám pomohl vyčistit hlavy. Hned po příjezdu jsme si zašli na Bílou Opavu. Drahoš šel až nahoru k Barborce a zpět, já s Luďkem pouze její část. Všude byl samý led a tak nám přišly vhod železné hroty na boty. Docela nás překvapilo, kolik lidí jsme potkali bez nich. Klouzali se sem a tam a vyšlapávali nové cestičky dál a dál od hlavní cesty. Nechali jsme si cestu na druhý den. Také proto, že už začínalo být šero.

     Na  druhý den ráno jsme vyrazili znovu, počasí nám přálo a byla to nádhera, vidět ty kopce sněhu, spoustu ledu, zamrzlý vodopád. V plánu jsme měli ještě Praděd, ale než jsme se dostali až k Barborce, počasí se rapidně změnilo. Začal foukat silný vítr a všude byla stále hustší mlha. Nezbylo, než se vydat k Ovčárně na autobus a jet zpět. Zašli jsme na oběd do oblíbené restaurace Džbán a také se zastavili v cukrárně na zákusek. Nó, a už se začalo stmívat, tak jsme šli hrát na válenou se.

     Třetí den si Drahoš naplánoval opět hřebenovku. Určitě si to užil, jen fučelo víc a víc, mlha byla taky, tak toho moc neviděl. A my? Vzali jsme to po modré na Rolandův kámen a pak dále po lázeňském okruhu, přes sjezdovku zpět. Prošli jsme si celou Karlovu studánku a mrkli na vodopád za Hubertusem. Vzali jsme to výcházkově, abychom si to užili a moc se nandřeli. Asi jsme si to užili každý po svém. Bylo to fajn. Odpoledne jsme se sešli na chatě a odpočívali u televize sledováním tenisu. Navečer se za námi stavil ještě Aleš z Olomouce. Rádi jsme ho po dlouhé době opět viděli. A jak jsme se rozloučili, pustil jsem se do výběru a promazání fotografií, no a do psaní tohoto textu. Už je večer, jde se spát. Zítra nás čeká posední den.
     

A je to tu, zase se musíme rozloučit s místem, které nám vždy dobije baterky. Cestou zpět jsme projeli kolem Sovince, to je hrad, pak pokračovali na Svatý Kopeček a protože se pokazilo počasí, jeli jsme domů..