Podzimní  sychravé počasí nás zastihlo v prvním listopadovém týdnu. I přesto jsme se vydali vstříc novým dobrodružstvím a nevšedním zážitkům.

   Dopolední sluníčko se malinko ztratilo za mraky, které si je střežily jako největší tajemství. Vydali jsme se směrem k rozhledně na Oklikách. Cestou si každý hledal něco k focení  a pomalou vycházkovou chůzí jsme se navzájem střídavě předháněli. Impozantní výhled na meandry líně tekoucí řeky Jihlavy, nám připoměl jak krásné je naše údolí a proč naši dědové dobře věděli, kde rozhlednu postavit.

   Další zastávkou v našem putování byla kaple sv. Jakuba. Cestou jsme objevili v mlze zastřený pohled k daleké Pálavě, líně se povalující kapky na listech trávy nebo strom který jakoby vystupoval z nekonečné šedi jenž tento den krajinu kolem nás zahalila. Tu a tam nám cestou malinko přisvítilo sluníčko , a ukázalo jedinečnou krásu podzimu.

   U posledního zastavení na Křížové cestě jsme se společně vyfotili a pomalu se vydali zpět, vstříc civilizaci a všedním životům. Ani jsme netušili, že nám, zahaleným v hávu poutníků, utekly dvě hodiny. Cestou jsme potkali traktor, koně i jakýsi domácí samochod. Na kopci na nás pak čekalo překvapení v podobě akrobatického létání s modelem vrtulníku .

  Opět jsme měli možnost popovídat si o focení, fotoaparátech i o běžných starostech života. Vycházka byla dobrou příležitostí vyčistit si hlavu a za sebe musím říct, že jsem toho náležitě využil. A co víc, dokonce se podařila i nějaká ta fotka. Podívat se můžete v přiložené fotogalerii. Pokaždé přemýšlím, kolik nás bude asi příště a pokaždé si odpovím, že vím, že už nikdy nepůjdu sám.

Petr Kudláček