Měsíc utekl jako voda a my jsme se opět sešli na pravidelné vycházce fotoklubu. Dlouho jsem doma rozmýšlel, jestli celou akci nezruším. Počasí nic moc a bláto kam jsem se podíval. Jsem rád, že jsem to neudělal.

     Sešli jsme se u němčického mostu a pustili se do chladného putování proti proudu řeky Jihlavy. Hned na začátku cesty nás vyzkoušely labutě, tedy spíše naše fotoaparáty. Kdo byl připraven, mohl si cvaknout i nějakou labuť v letu. A co víc, přiletěl i racek. Ano v Ivančicích přilétl racek a jen na nás zvědavě koukal. Když jsme se vydali dál, labutě stejně náhle, jak přišly, zmizely. Až k rybárně jsme moc zajímavých míst neobjevili. Přešli jsme lávku a šli dál. Příroda se začala zbarvovat a houstnout.

     Udělat pěknou fotku za krásného slunečného dne není takové umění, ale když je škaredě, to už se musí člověk umět dívat, a my se opravdu dívali. Tajemné schody do řeky, stromy které neobejme pět lidí, pozůstatky industriální architektury, divoké lamy a kozel, vykotlaný strom a staré zdivo v říčním korytě jako i brod či kořeny stromů obnažené velkou vodou. To vše a ještě víc se nám podařilo objevit.

     Pěknou zimní procházku jsme si zpestřili povídáním o všem možném a po cestě zpět se stavili na teplý čaj a něco malého na zub do restaurace Pod kapličkou. Naše cesta pak skončila tam, kde začala. U němčického mostu. I přes to, že nebylo nejvhodnější počasí, byl to povedený výlet do světa kde všední starosti ztrácí svůj každodenní vliv. Kdo jste nebyli ať už jste nemohli či se vám do sychravého počasí nechtělo, máte možnost prohlédnout si pár fotografií v přiložené fotogalerii a jen litovat, že jste u toho nemohli být s námi.

Petr Kudláček