Minule jsme se vydali společně zpět o pár století a protože se nám výprava za poznáváním míst kolem nás zalíbila, zamířili jsme si to tentokrát do minulosti rovnou o více jak 250 milionů let. Našim cílem byla Rybičková skála.

   Nasedli jsme do aut a vydali na cestu. Za humny Neslovic, na odbočce zelené turistické trasy, jsme našli co jsme hledali. Ale ono to úplně tak nebylo. Přece jen vyšlapaná cesta pro nás byla méně zajímavá než divoký les, plný neznámých nástrah a překvapení. Šli jsme tedy, jak se říká, od lesa. Cestou necestou, polem nepolem, kopřivami i křovím, do kopce i z kopce, až jsme se konečně dostali k Neslovickému potoku. Nutno dodat, že někteří členové to vzali po vzoru pohádky Pyšná princezna, kde princ s princeznou sjeli kopec na kládě do vody, akorát že jim chyběla ta kláda. Ale proti gustu… :o)

   Tedy zpět, čekala nás Rybičková skála a její historie. Ono až tak nejde o skálu, jako spíš o bývalou lomovou stěnu, kde se kdysi lámal kámen na stavební materiál. Až později se stala světoznámou a to zejména díky fosilním pozůstatkům z období mezi prvohorami a druhohorami. Říká se mu také Permské období. I když nálezy odsud jsou známy již před koncem století devatenáctého, Chráněným územím byla tato lokalita vyhlášena až roku 1980.

   Musím říct, že jsem nečekal, jak podmanivě se dokáže do života členů fotoklubu vmísit archeologicko-objevitelský syndrom. Hned jak se dozvěděli, že můžou na opadaných kamenech něco najít, začali hledat. Stejně tak mě překvapilo, že jsem na chvíli podlehl tomuto kouzlu i já a i když jsem nic neobjevil, čest výpravy k prvohorám zachránila pětice úspěšných hledaček, které si s sebou domů odnášeli 250 milionů let starý suvenýr.

   Cesta zpět už nebyla tolik dramatická, vydali jsme se po zelené do Padochova, kam pro nás přijeli řidiči, kteří jediní se vrátili cestou kterou jsme přišly. Prožili jsme společně zajímavé pozdní odpoledne a už nyní se těšíme na další výpravu za poznáváním regionu ve kterém žijeme.

                                                                                             Petr Kudláček