Ve středu 16. října jsme se vydali na dlouho připravovaný výlet na Šumavu. Ubytovali jsme se přímo na Kvildě v penzionu Chalupa Ve Stráni.  Naše první kroky za dobrou fotografií, vedli na Horskou Kvildu, kam jsme dojeli auty, kde na nás čekalo stádo skotského náhorního skotu Highland, na stejnojmenné farmě. Samozřejmě nás zajímala i podzimní krajina. Cestou zpět jsme zastavili ještě na Jezerní slati a tam vydrželi do západu slunce, tedy takový byl plán, jenže slunce zašlo za mraky, tak jsme táhli taky.

     Na druhý den jsme naplánovali Soumarský most a rašeliniště.  Prošli jsme si celý okruh rašeliništěm, včetně rozhledny, pod kterou je také ukázka hloubky rašeliniště cca 2.2 metry. Na zpáteční cestě kolem Teplé Vltavy, jsme narazili na velmi dobře vybavené muzeum lehkého opevnění z první republiky které udržují dobrovolníci vojenské historie. Někteří z nás se dokonce vešli do vchodových dveří a podívali se dovnitř na vybavení.  No a protože čas letěl, zajeli jsme si do Lenory na oběd. Vybrali jsme si opravdu dobře, Restauraci u Grobiána.

     Po obědě jsme zastavili ve Svinné Ladě a zašli si na nejfotografovanější břízu z celé Šumavy, na Chalupskou slať. Zde jsme zažili i opravdový extrém, teplota vzduchu totiž vyšplhala až na 29° Celsia.  Cestou zpět jsme odbočili  na Jelení naučnou stezku a rysí výběh u Kvildy.  Jelena jsme viděli i s jeho stádem, ovšem rys se úspěšně schovával. Večer jsme se zase všichni sešli na penzionu, kdo byl ještě schopen, tak si nafotil pár fotek při nočním focení údolí Kvildy.

     Třetí den jsme vyrazili směrem na Kašperské hory a Hrad Kašperk. Po cestě jsme projeli Modravou a zastavili na hradlovém mostě Rechle. Dál jsme zastavili kousek za Srním u Čeňkovy pily. Zde je soutok Vydry a Křemelné a dál teče jako řeka Otava. Odtud naše cesta vedla do Rejštejna, kde jsme se zastavili u kostela sv. Bartoloměje a na místním hřbitově. A už nás čekal oběd v Kašperských horách v restauraci Pod věží. Prohlédli jsme si náměstí, policejní služebnu ze seriálu Policie Modrava a tradá na hrad. Auta jsme zaparkovali na parkovišti České domky. A abychom viděli hrad pěkně jako na dlani, vzali jsme to po žluté přes Pustý Hrádek. Tady se nám naskytl krásný pohled na mlhu hustou tak, že by se dala krájet, ale ta se brzy zvedla a sluníčko nám krásně nasvítilo Hrad Kašperk. Tady ovšem musím zmínit, že cesta z Pustého hrádku ku hradu, je opravdu velmi kamenitá. Přede všemi smekám, neboť ji všichni zvládli.

     Na hrad jsme dorazili tzv. za 5 minut 12. Ale kastelán byl klasa, neboť nás pustil dovnitř a se slovy „kdo neodejde do 16:00, toho tady zamknu a vyleze až zítra“, nás nechal samostatně projít celý hrad. A vlezli jsme opravdu všude, našli i chodbu mezi zdmi, která vedla k malé díře ve velkém šutru s výhledem na hradní příkop. Nechápu, že se z toho tenkrát nepos…. No a protože se už stmívalo, jeli jsme rovnou zpět a kdo chtěl šel na Kvildě na zaslouženou večeři do Restaurace Inn.

     Sobota nás přivítala opět krásným počasím s ranní mlhou. V plánu bylo povodí Vydry, Prášili a Prášilské jezero. Zastavili jsme na Antýglu a kolem dravé Vydry se vydali směrem na Klostermanův most. Každý si zde našel nádherný kout přírody, který mu učaroval, ať už to bylo cokoliv, stromy, voda nebo ptáci. U mostu jsme se otočili a šli zase zpět k autům, abychom se vydali na další místo v našem nabitém šumavském plánu. Už při příjezdu do Prášil, jsme uviděli plné parkoviště a davy turistů proudících oběma směry, tak jsme naše plány přehodnotili a zašli si prohlédnout obec a místní starý hřbitov. Také jsme si zde zašli na výborný oběd do Restaurace u Michala. A tady jsme se rozdělili opět každý po svém.

     Většina, tedy já, Luďa a celá naše parta, jsme se vypravili do Dobré vody podívat na skleněný oltář. Lepší nápad už jsme mýt nemohli. Oltář úžasný, i celý kostel se vším co v něm bylo k vidění bylo vytvořeno ze skla a nás uvádělo do úžasu. Ovšem, když jsme vyšli ven a vlezli na zchátralý hřbitov ponořený do mlhy, tak nám spadly i brady. Fotili jsme zde dlouhou chvíli, než se začalo stmívat. Ale než jsme odjeli, tak jsme se řádně občerstvili svatou vodou z léčivého pramene sv. Vintíře. Do dnešních dnů se zachovaly stovky záznamů o zázračných uzdraveních (především zraku) v místní "Knize zázraků", která se v originále jmenuje Miraklbuch. Teď už nás čekala jen cesta zpět. Večer jsme se pak při společném setkání na pokoji bavili u promítání svých fotografií.

     A přišlo poslední ráno, kdy nás čekalo balení a odjezd domů. Poslední společná fotografie před Chalupou Ve Stráni ukazuje, jak moc jsme spokojeni s celým pobytem. Cestou jsme ještě zastavili u Rybníku Kramata, kde mimo to, že jsme našli krásnou podzimní scenérii, tak se zde také koupalo několik naháčů, takže je to zřejmě oblíbené místo. Nás však zaujala kaple na druhé straně silnice. U samoty Na Radosti jsme si v ranním slunci prohlédli kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. POZOR!!!! Houby jsme nehledali, i když Luďa o dva praváky zakopl.

     Teď už jsme doma, ale v každém z nás, zanechala Šumava nesmazatelný otisk své krásy. Prožili jsme zde nádherné chvíle, ubytování v Chalupě Ve Strání bylo luxusní, určitě se sem zase vrátíme.

Petr