Stejně jako kdysi parta Rychlých šípů, tak i my nyní, jsme se vydali do pro nás neznámých uliček a zákoutí Rosic. Narozdíl od nich jsme měli průvodkyni Marcelu. Co nás čekalo jsme jen matně tušili a mohu říci, že skutečnost předčila naše představy.

     Místem setkání se stal rosický zámek, kde na nás čekal místní správce. Právě on byl tím, kdo nám ukázal nádvoří i zahradu a kdo nám také ochotně zodpověděl veškeré naše dotazy. Po krátké prohlídce nás čekala cesta plná námětů pro focení. Pomalým tempem jsme se přesunili na rytířské kolbiště a dál pokračovali kolem řeky Bobravy až k vzácnému kamennému mostu, který v minulosti sloužil jako aquadukt. Měli jsme štěstí a objevili i bobravské "bobry" (ondatry).

     Dalším cílem našeho sobotního putování se stala Kaple Nejsvětější Trojice. Cestou jsme mohli vidět též zašlou slávu rosických skláren. Po pěkném jarním výšlapu jsme se ocitli na vrcholu. Odměnou nám byl impozantní výhled nejen do okolní krajiny, ale také se nám jako na dlani rozprostřely Rosice. Pak už naše kroky vedly křížovou cestou zpět na náměstí. Prohlédli jsme si ještě kostel sv. Martina a protože se čas mezitím posunul o dvě hodiny blíž k večeru, bylo zapotřebí se trochu ohřát a posílit v místní pizzerii.

     Celý výlet díky perfektní organizaci našeho průvodce, počasí a svou zajímavostí, byl pěknou téměř jarní vycházkou, plnou nádherných okamžiků mezi přáteli a fotografi, Přinesl spoustu snímků a výběr z nich můžete sledovat v přiložené fotogalerii. Zcela jistě se do Rosic ze sobotní vycházkou vrátíme. To ale budou rozkvetlé stromy a také létat včelky z květu na květ. A se západem slunce skončil i tento vydařený den, který přinesl spoustu radosti a poznání. Zároveň si město zachovalo i svá staletími uchovávaná tajemství, stejně jako mýtus zvaný vontská stínadla.

Petr Kudláček

.