A jsou tu prázdniny. Pro mnohé doba dovolených a zaslouženého odpočinku, pro děti pak dva měsíce bezstarostného hraní, což ovšem, pokud jde o rodiče, vylučuje tu první část věty. Ani fotoklub na tom není jinak. Přesto se našlo pár zbylých členů, kteří i v tomto období naplňují svou potřebu jít zachytit ty pomíjivé okamžiky, které jdou svým tepajícím životem kolem nás. A dokonce byl i zástupce široké veřejnosti.

   Sešli jsme se na rozcestí turistické trasy zvané „Pod Veselou horou“. Odtud naše kroky vedly do malinko zapomenuté části lesa, který jakoby příroda nechala napospas času a nám tím otevřela scenérie, jenž patří spíše do oblasti Boubínského pralesa. Na samém začátku jsme sice museli překonat pár překážek v podobě kopřiv a vysoké trávy, padlých stromů, či vodních toků. No spíše potoků, či potůčků, zkrátka, bylo tam vlhko. Všudypřítomný hmyz nás pak doprovázel celou naší vycházkou. Ale ne, nebylo to vůbec tak zlé. A co víc, fotograf pro dobrou fotku i na kolena padne.

   Cestou nás čekala různá zajímavá místa jako třeba  rozcestí u křížku, krmelec pro divoká prasata, posedy myslivců, cesty, cestičky, stezky laní a k tomu všemu nám zahrála ptačí symfonie ódu na radost. Každý podle svého citu a zaměření, vyfotil si to, co bylo pro jeho oči zajímavé. A nebyly to bůhvíjaké věci. Objevili jsme choroše, stoletou podkovu, děravý hrnec, tričko s čínským nápisem, zbytek nočníku, hraniční kameny staré středověké cesty a … a měli jste být s námi. Sluníčko se dralo skrze listy a ukazovalo nám překrásné obrazy.

   Po dvou hodinách strávených v osvěžujícím chládku lesa, jsme opět vyšli na rozcestí, kde jsme se setkali.  A protože bylo dusno a pitný režim je důležitý, přesunuli jsme se na Rénu, kde na nás čekala pěkně vychlazená limonáda.