Focení pro radost, jen tak si někam zajít a fotit co vám padne do oka. A přesně takové focení nás čekalo v sobotu 27. února v okolí Biskoupek. Zajeli jsme za Hrubšice, směrem pod Templštýn a zastavili u lávky pod Biskoupkami. Prvně jsme se vydali po proudu řeky, podívat k pomníku rybářů. K tomuto místu již neodmyslitelně patří domečky na kolech, vrbové proutí a… bobr. Ano, i zde je řádění tohoto chráněného živočicha vidět na každém kroku.

     Jakmile jsme se vrátili k lávce, šli jsme přes ní a vstoupili do přírodní památky Biskoupská hadcová step. Pro ty, kteří nevědí, o co jde, zmínil bych snad jen, že byla založena roku 1979 a má rozlohu pouhých 2,21 ha. Chráněna je zejména kvůli skalnaté stepní stráni s vzácným rostlinstvem.

     Nedalo nám to, a prošli jsme i obcí až k čarodějnickému dvoru, ten byl bohužel uzavřen. Prohlédli jsme si také svahy, jenž v minulosti patřily motokrosu. A jen tak mimochodem, víte, že v Biskoupkách se narodil básník Vítězslav Nezval?

 A že to bylo v roce 1900?

     Naše cesta pokračovala dál, směrem k tábořištím přímo pod Templštýnem. Na hrad už jsme nešli, ale kaskády vodopádů jsme si utéct nenechali. Snad se sem vrátíme za příznivějších světelných podmínek. Zde také náš výlet za poznáváním zajímavostí regionu a našeho okolí končí. Uzavřela se jedna kapitola s tisícilisté knihy života. Co nás asi čeká příště.

Petr Kudláček