Zimní návrat na hrad
Do mrazivého dne jsme se vydali začátkem února. Cílem naší cesty byla majestátně nad meandrem řeky se tyčící zřícenina hradu Templštýn. Když jdeme lesem a najednou je ....
Do mrazivého dne jsme se vydali začátkem února. Cílem naší cesty byla majestátně nad meandrem řeky se tyčící zřícenina hradu Templštýn. Když jdeme lesem a najednou je před námi obrovská a silná hradební zeď, začíná adrenalin postupně zaplavovat všechny smysly. a fantazie kreslit v naší mysli pestré obrazy. Sníh ukázal zříceninu v celé své nahotě a tak bylo mnohem snazší si představit jak asi hrad vypadal v dobách, kdy
na hradbách plály pochodně a v rytířském sále žonglovali kejklíři panstvu. Stopy minulosti spjaté s krajem v němž jsme vyrůstali a nyní žijeme, jsou silnější s přibývajícím věkem a tak jsme zde strávili více času než jsme plánovali.
Nicméně, stálo to za to. Také jsme zde mohli vyzkoušet pořekadlo, že všechny cesty vedou k cíli, jen nikdy nevíme dopředu, která je lepší. A tak jsme občas funěli do kopce, vzápětí klouzali z kopce, přiskakovali od stromu ke stromu a nebo se jen nechali vést pěšinou do neznáma. Dechberoucí výhled z hradní zdi byl odměnou za zdolání naamrzlých schodů a schůdků. Nutno dodat, že jsme tu byli vícekrát a ještě mnohokrát se sem jistě vrátíme. Těch pár fotek co zde jsou nemůže vyjádřit pocity, které jsme zažívali. Ale třeba ....., kdo ví.
Náhledy fotografií ze složky 02/2017
