Již tradičním místem pro víkendovou akci se stal Doubravník. Rozmanitosti a členitost přírody, která se zde mění takřka každý den, je pro nás tou nejlepší cestou ke zdokonalování.  A ne jinak tomu bylo i letos. Tentokrát jsme do programu zařadili i práci v temné komoře.

     Ale pěkně od začátku. První naše kroky vedly procházkou kolem Doubravníku, což až tak samo o sobě není zajímavé, ale když si k tomu představíte šnečí závody.... No prostě a jasně, stala se z nás parta green peace, sbírali jsme šneky na silnici a vraceli je zpět do přírody, čímž dostali druhou šanci přežít. Ty rozjeté jsme ale nesbírali. Ani nevím koho napadlo, že uděláme šnečí závody. No, musím říci, že jsem padal na "hubu", abych jim stačil. I tak se mi vyhrát nepodařilo. 

     Po procházce jsme se vydali do okolních kopců hledat krásná panoramata, nejlépe s hradem Pernštejnem. Jeli jsme cestou necestou, lesem nelesem, polem ... Jeden by neřekl, že se bláto dostane až na střechu auta. Zastihla nás i průtrž mračen. Pak se ale opět ukázalo sluníčko a my se mohli pustit do focení nádherných panoramat.

    A hurá na večeři. Právě včas, aby nám naše žaludky nezahrály sonátu D dur. Rozdělali jsme oheň a za chvíli se linula celou farní zahradou neodolatelná vůně opečených špekáčků. Poseděli jsme u ohně a hned co se začalo stmívat, bylo nutné vyrazit na další focení. Tentokrát se stativem a s využitím zbytkového světla.

 
     Na druhý den, jsme byli na nohou brzy ráno na východ Slunce na Záhomí.  Čekala nás dvě překvapení. První, že byla mlha, hustá tak, že by se dala krájet. A druhé, že louka (ta stejná jak byla o rok dříve plná bedlí) byla poseta kopretinami. Nejedno srdíčko si radostí poskočilo. Vstavat v 5 ráno se přeci jen vyplatilo. Jakmile mlha začala padat, a my se dostatečně uklidnili z prvního nadšení, mohli jsme začít fotit nádherné pohledy, které nám sluníčko vyčarovalo. Jen je škoda, že brzy ráno nevstali všichni, ale o tom focení je. Být na správném místě ve správnou chvíli je jen otázkou náhody a nebo velkých zkušeností. Já jen dodám "a mít u sebe  fotoaparát". Dopoledne jsme se zajeli podívat ještě ke Štěpánovu na skalní vyhlídku "Vysoká".

      Po dobrém obědě a odpočinku, jsme začali společně s Peterem chystat temnou komoru v suterénu penzionu. K focení na film nebylo dost času, tak jsme využili již vyvolené negativy, abychom ukázali mladším z nás, kteří tuto éru nezažili, jak se rodí fotografie. A my co jsme si to zažili jsme byli rádi, že si můžem zavzpomínat nejen na vlastní útrapy a zkušennosti, ale také na pocity, které se vzbuzují při pohledu na vznikající obraz. Bylo to odpoledne plné vzpomínek a také všem připomělo, jak nekompromisní a komerční focení je dnes.

     Přišel den odjezdu. Brzy ráno jsme se vydali na focení Pernštejnu v mlze a počasí nám opět přálo. A byl to opět nezapomenutelný zážitek, kterým nás krajina vtáhla přímo do pohádky. Ani se nám nechtělo domů. Chtěli jsme tak moc prožít tyto chvíle, až jsme se rozhodli jít na prohlídku hradu. Samozřejmě, že stylově a tak jsme využili i vláček, který nás vyvezl až ke vstupu. 

     A nyní je čas, zakončit tohle krátké povídání a posunout se zase o krůček dál. Věřím, že vám naše fotografie přinesly něco málo z nádhery, kterou jsme my osobně prožívali.
Petr Kudláček