Každý rok se domlouváme, kam náš fotoklub zavítá na foto víkend. Letos jsme se dohodli na Adršpachu a využili k tomu prodloužený víkend v září.

 

Adršpašské skály jsou od roku 1933 součástí Národní přírodní rezervace a patří do CHKO Broumovsko. A jak to všechno vzniklo? V místě, kde jsou dnes vysoké skalní stěny a věže, se před asi 120 miliony let rozprostíralo mělké moře. Na dně se usazoval písek a vápenec. Před zhruba 90 miliony let pravěké moře ustoupilo a na dně zůstaly vrstvy pískovcových a vápencových sedimentů. Byly formovány povětrnostními a tektonickými vlivy i povrchovou vodou. Eroze probíhají dodnes. První turisté sem začali přicházet kolem roku 1700.

 

Na místo jsme jeli ve třech skupinkách a každá po cestě navštívila něco jiného. Někdo Litomyšl, Ratibořice, jiný Chrudim a Trutnov. Ubytovaní jsme byli v příjemném penziónku v Dolním Adršpachu. Z okna byly skály jako na dlani. Někteří nedočkavci stihli ještě první, tedy páteční den malou vycházku okolo zaplaveného lomu v Adršpašských skálách. Dříve se zde těžil sklářský písek. U jezírka i ve skálách se natáčela pohádka Třetí princ nebo Peklo s princeznou.

 

V sobotu byla na programu procházka v Adršpašských skálách. Prošli jsme kolem zaplaveného lomu a směřovali k jezírku kolem útvaru Džbán, Gotickou brankou, kde býval dříve vstup do skal, mezi stěnami k Malému vodopádu a dále k Velkému vodopádu, který padá z výšky 16 metrů. Je zde bysta Johanna W. Goetha, který tu pobýval. Došli jsme až ke skalnímu jezírku, kde nás svezli na lodičkách  s vtipným výkladem kolem zajímavých bytůstek, jako byla vodnická rodinka, komín z Titaniku a potápějící se ruka Leonarda DiCapria, zlatá rybka, nebo Michael Jackson.

 

Skály jsou rájem pro horolezce, kterých jsme tu několik viděli v akci. Nejznámějším útvarem tohoto prohlídkového okruhu jsou Milenci, dále tu byla Želva, Velká vyhlídka na pískovcové útvary a hlavně velmi známí Starosta a Starostová.

 

Dlouhou procházku jsme završili v restauraci, zaslouženým pozdním obědem. Odpoledne patřilo odpočinku i dalším vycházkám. Někdo navštívil zámek Adršpach, kde byla výstava horolezectví, jiný zříceninu skalního hradu, kde je pěkná vyhlídka do okolí a další šli na Křížový vrch s nadmořskou výškou 667 m. n. m., na kterém stojí kříž a cesta k němu je křížová s litinovými deskami na skalách. Je odsud krásný pohled na skalní město i na zámek Adršpach.

 

V neděli byla v plánu procházka v další části této krásné přírody a to v Teplických skálách. Hned na začátku nás čekalo 300 schodů na vyhlídku. Když jsme se vyšplhali až nahoru, nebylo tu vlastně až tak co vidět. V Teplických skalách jsou také útvary rozvíjející naši fantazii. Najdeme zde Koně, Korunu, Slona, Sovu i Karla IV. Ohromné masy skal se tu rozevírají jako kniha. Samozřejmě i zde je plno horolezců, zkoušejících své dovednosti. Člověk jen nevěřícně a s obdivem zírá, jak jim to jde. Mezi úzkými uličkami v ohromných skalách jsme vzpomínali, kde asi princ se svým koněm stíhal princeznu z Diamantových skal. Zakončením tohoto dne bylo nejen navštívení restaurace, jak je již našim dobrým zvykem, ale také jsme se sešli v jedné místnosti a promítali si úlovky každého fotografa.                                                                                     

 

V pondělí, na svátek svatého Václava bylo asi od 3 hodin ráno zatmění krvavého Měsíce. Někteří jedinci nelenili a šli fotit. Měsíc byl krvavý díky rozptylu barevného spektra. Tentokrát se přiblížil k Zemi více, a proto byl na pohled větší než obvykle. Je to tzv. superúplněk. Ráno jsme odjížděli ke svým domovům a někteří stihli ještě navštívit Hořičky, Žďár n. Sázavou nebo Bystřici nad Pernštejnem.

 

Myslím, že jsme si tento víkend všichni moc užili a poznali další kousek z naší nádherné země.

 

Lenka Rozkošná