Zdálo se, že čtvrteční setkání  bude rozpuštěno, nakonec zvítězila touha jít fotit a zase se ukázalo, jak bohatý region na historii je právě ten náš ivančický. Vydali jsme se nejprve hledat pomník padlého partyzána Václava Pazderky. Drželi jsme se pěšiny vedoucí krajem lesa, jak nám radili ti, co už vědí kde hledat a tak jsme pomník celkem snadno našli. Rudá hvězda na kamenném piedestalu a na jeho vrcholu ukotvená přilba.

Václav Pazderka zemřel krátce před koncem války. V Padochově se tehdy nacházela posádka rudé armády o síle zhruba 1500 vojáků. Když přišla zpráva, že od Zbýšova se blíží Němci, šli všichni bránit Padochov. Bohužel i tentokrát si válka vybrala své oběti.

Nedaleko tohoto místa se nachází pomníček matkovraždy. Ani ten neunikl naší pozornosti i když nutno dodat, že zde jsme již párkrát byli. Pro ty, kteří neví o co zde šlo, je zde malinké připomenutí.

Roku 1919 zde jeden Padochovský obyvatel surově zabil svou matku. Měla tři děti a jako vdova dostala tehdy trafiku a každý měsíc si chodila do Ivančic pro zboží. Její syn odešel do lesa před ní na dříví. Počkal si na matku a ranou do hlavy ji zabil. Motivem byl jejich dům, který se matka chystala přepsat své prvorozené dceři. Byl však přistižen dalším z místních obyvatel, usvědčen a odsouzen.

Pojďme nyní dál proti proudu času až ke zbýšovským zátočinám. U soutoku Neslovického potoka a zbýšovského potoka Brodky býval rybník a stával zde mlýn. Tyto patřily k zaniklé osadě Studyn, otázkou však nadále zůstáva kdy a proč zanikla. V padesátých letech minulého století se v tomto prostoru vyoralo větší množství hrnčířských střepů. Nalezlo se zde také broušené a štípané kamenné nářadí. Mohlo zde tedy být sídliště z mladší doby kamenné tedy 6000 až 3500 let př.n. letopočtem. Dochované listiny dosvědčující existenci vsi Studyn na tomto místě, pocházejí z roku 1269.

Jen o kousek dál směrem ke Zbýšovu, jen co by kamenem dohodil a zbytek došel, je opravována cihelna z počátku minulého století. Postavena byla v roce 1924 panem Františkem Nekužou. Do pece se v dřevěných formách navezlo ručně uplácaných až 35000 cihel. Šest dní se pálily a pak 12 dní pec chladla. S příchodem strojové výroby postupně tato malá cihelna zanikala. Uzavřena byla roku 1955. Dlouhá léta cihelna chátrala až v posledních letech se ji ujal vlastivědný spolek  Rosicko-Oslavanska a je to opravdu znát.

Tak vidíte, na začátku byla otázka zda vyrazit či nikoliv a na konci se nám podařilo prožít opět jedno krásné dobrodružství, plné příjemných překvapení. Určitě se sem ještě v budoucnu vrátíme, neboť tato místa na vás doslova dýchají starobylou atmosférou a příroda kolem dává nespočet možností k fotografování. A víte co nás třeba čeká? Jeden pán se psem nám prozradil kde hledat vodopád, o kterém nevědí ani mnozí místní. Tak zase někdy příště…

Petr Kudláček