Společně jsme se vydali hledat pěkné záběry do míst, kam už léta lidská noha nevstoupila. Archeologický průzkum zámku v 90tých letech minulého století za sebou nechal pouze spoušť v podobě vytrhaných podlah, rozebraných zdí a vykopaných děr. Ale co by jsme to byli za fotografy, kdybychom všude nevlezli. Začala tedy výprava do hlubin zámku s výstižným názvem "Na vlastní nebezpečí".

Hned v úvodu jsme se organizovaně rozprchli každý po svém. Někdo fotil arkády, jiní půdy a své kouzlo měli i opuštěné místnosti. S pomocí správce zámku jsme si prohlédli studnu, poslechli některá historická fakta, vlezli do sklepa a vystoupali až na samý vrchol zámecké věže. Impozantní výhled byl odměnou za námahu při výstupu.

Přestože jsme prožili v nehostiném prostředí zámku téměř čtyři hodiny, nepodařilo se nám projít vše. Dohodli jsme se tedy, že se určitě někdy v budoucnu vrátíme, neboť jsou zde místa na kterých jakoby se zastavil čas. Místa, kde na vás dýchne historie a kde cítíte dobu největší slávy zámku. Místa, která v ozvěnách rohů místnosti nabízí dětský smích i klapot koňských podkov, rachot selských vozů i panských kočárů jedoucích na ples. Ano, i takové zážitky nám přinesla návštěva zámku v Moravském Krumlově a velký dík patří jeho správci panu Davidu Pitlachovi, který nám umožnil vše z toho prožít a snad i zachytit na fotografii. Viděli jsme nepatrné zrnko času v běhu dějin lidstva, slyšeli život tam, kde už dávno není a cítili pouto, které nás svazuje s našimi předky.

                                          Petr Kudláček