Jako každoročně jsme plánovali kam si zajet fotit podzim, tentokrát padla volba na Šumavu. Protože to je daleko, naplánovali jsme to od čtvrtka 19. do neděle 22. října. Na Šumavské Kvildě jsme zajistili rodinný penzion „Chalupa Ve Stráni“. Odjížděli jsme ve třech etapách, podle toho jak kdo končil v práci. Toto povídání je pouze za naši část výpravy. Naše auto odjíždělo již v 7 hodin ráno a to ve složení Milan, Zdenka, Drahoš a já. První zastávkou po cestě byl Český Krumlov. Počasí nám přálo a tak si každý odvážel pár krásných záběrů tohoto historického města. Během další cesty při projíždění obcí a měst jsme zjišťovali, že je po turistické sezoně a většina restaurací je již zavřená, když vtom jsem spatřil odbočku k Soumarskému tábořišti. Místo, kde vodáci začínají sjíždět Vltavu. V místním bufetu nám paní správcová připravila guláš. Po obědě jsme se vydali na Soumarské rašeliniště. Celý okruh kolem rašeliniště měřil asi 5 kilometrů. Krásná příroda a nádherné počasí, to byl hotový balzám na duši každého z nás.

     Konečně jsme dorazili na Kvildu k našemu penzionu. Venku na sluníčku bylo 24 stupňů tepla a tak jsme ani nevybalovali a šli na malou procházku k Jezerní slati. Po návratu jsme přivítali další členy naší výpravy, pak jen večeře, domluva co další den a hurá do postele.

     Je pátek. Budíček byl již v půl sedmé, protože jsme chtěli fotit východ slunce. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že venku je -3 stupně. Tento pro někoho nečekaný vývoj počasí měl pro nás velké pozitivum a to, že byla všude krásná námraza a tak jsme vyjeli nad Kvildu a připravili se na focení. Někteří fotili východ slunce jiní námrazu a jiní (Drahoš) různé útvary co dodala příroda.

     Po snídani jsme měli naplánovaný výlet z Prášil na Prášilské jezero. Jezero patří mezi pět ledovcových jezer na Šumavě a nachází se v nadm.výšce 1079 m.n.m., má 3,7 ha rozlohu a maximální hloubku 14,9 m. Nádherná procházka podzimní přírodou, sluníčko, teplo. Při jedné odpočinkové zastávce se dokonce Zdenka vrátila z lesa s krásným hřibem. Cestou zpět jsme se ještě zastavili na Čeňkově pile u soutoku Vydry s říčkou Křemelná,  která dál pokračuje jako řeka Otava.

     V sobotu nám chtěla Šumava nabídnout také jiné počasí a tak od rána drobně pršelo, přesto jsme se Já, Milan a Drahoš vydali k prameni Vltavy. Celá cesta vede po asfaltové cestě lesem, asi po hodině cesty déšť sice ustal, ale snesla se slabá mlha, což někteří z nás (Milan) přivítali. Následovalo focení u pramene a domluva kam dál. Volba padla na obec Bučina, která se nachází na hranici s Německem. Celá obec byla po válce srovnána se zemí a procházela přes ni takzvaná železná opona. Dnes je zde k vidění část oné opony a pár pozůstatků domů a také poměrně nedávno vybudovaný hotel. Cestou zpět jsme plánovali program na cestu domů, ale ještě jsme si zajeli do obce Borová Lada, kde kousek od ní leží Chalupská slať se svou dominantou, mladou břízkou na malém ostrůvku. Snad nejfotografovanější bříza u nás.

     Je neděle den odjezdu, loučíme se s Kvildou a celou krásnou Šumavou. Určitě se sem ještě vrátíme. Cestou zpět jsme naplánovali zastávku v Klášteře Zlatá Koruna. Celá prohlídka kláštera opravdu stojí za to.  

     Již nyní plánujeme další výlety za focením a poznáním naší krásné přírody. 

                                               Děkuji všem, co se zúčastnili tohoto krásného výletu.   Luděk