Ve středu 3. dubna se v brzkých ranních hodinách vydalo šest členů fotoklubu na sever republiky, do krásného města Vrbno pod Pradědem. A proč právě tam? No přece vystavovat.

Po přijezdu do Vrbna na nás čekalo nejedno překvapení. Největším z nich byly obrovské hromady sněhu. Všem se nám hned vybavila lednová věta našeho předsedy : „ Je to až v dubnu, to už tam dávno sníh nebude.“ No a byl tam.

Jelikož jsme se nepřijeli kochat sněhem a krajinou (i když vskutku nádhernou) dali jsme se hned do práce. Vynosili jsme fotky z aut, rozbalili je a rozložili po celé místnostni, která byla pro výstavu určená. Již na první pohled bylo jasné, že všechny fotky se na zdi nevlezou. Tak jsme je roztřídili na hromady podle témat a vybrali co vystavíme.

Bylo to opravdu těžké, protože každá fotografie má své kouzlo. Nakonec jsme vybrali necelých 150 fotografií. Rozdělili jsme si práci a hned se do ní pustili. A protože jsme byli pilní jako včeličky, šlo nám vše hezky od ruku.

Po třech a půl hodinách jsme měli hotovo a tak nám u té práce pěkně vyhládlo. Z oběda jsme se všichni vrátili s plným bříškem a jelikož do vernisáže zbývala hodina, šli jsme si prohlédnout další prostory kulturního střediska Střecha. Ze všeho nejvíce nás zaujal nádherný koncertní červený sál. Někteří z nás neotáleli a sedli ke klavíru anebo zaimprovizovali na podiu kousek ze Shakespearova Hamleta.

Ve čtyři hodiny jsme se opět sešli v modrém sále, aby mohla být zahájena vernisáž. Ze strany veřejnosti byla slabší účast než jsme předpokládali, ale vše nám vynahradil pěvecký sbor města Vrbna, který zazpíval pět písní ze svého repertoáru. Zajímavostí je, že právě tento sbor pobýval koncem 80 let minulého století 15 let rok co rok v Ivančicích na soustředění. Následovalo představení přítomných členů fotoklubu, a každý z nás dostal tašku s drobnými upomínkovými předměty. Nakonec paní Hana Janků pronesla pár slov o historii Ivančic a vyzvala předsedy fotoklubu, aby řekl pár slov o výstavě a fotoklubu. Výstava byla zahájena.

O půl šesté jsme se všemi přítomnými rozloučili a vydali se zpět domů. Byl to příjemně strávený den a už se tešíme na květem, kdy ve Vrbně strávíme celé 3 dny.

Pavla Čechová